1. Vyznání a pokora

Když vyslovíme slovo les, vybaví se nám celá řada symbolů, znaků a konkrétních představ, charakterizujících tento pohádkový, tajuplný, krásný a užitečný objekt. Jeho odvěké bytí nás provází celým naším životem. Vyvolává představu vůně hojivé pryskyřice, tlejícího listí prorostlého voňavým podhoubím, chutí lesních jahod i mámivou vůní konvalinek. Někdo z nás důvěrně zná les plný ztepilých velikánů s rozeklanými větvemi, s jemným jehličím a šťavnatým listím. Každý z nás našel pod košatou lesní klenbou a deštníky kapradí příhodné místečko ke schůzce s milovanou osobou, či dokonce bezpečný úkryt k milostnému laskání.

Les je dobrodincem, ochráncem a živitelem člověka i celé živočišné říše.
Poskytuje nejen všestranně použitelnou a obnovitelnou dřevní hmotu, ale je
výrobcem i dodavatelem životodárného kyslíku, očistným filtrem, zelenými plícemi
lidstva. Je rezervoárem vláhy a zdrojem osvěžující vody i místem k odpočinku
a nabrání nových sil.

Lesy pokrývají téměř třetinu celé plochy území Čech a Moravy. Převažoval smíšený bukový a jedlový v horské a podhorské oblasti, dubový a borovicový porost ve vnitrozemí. Dnes už jen některé zachovalé přírodní rezervace přibližují naše představy o charakteru lesa v době před více jak pěti sty lety.

Teprve na počátku druhé poloviny 16. století dochází ke kvalitativní změně
v hospodaření a využívání lesa. Do té doby převažoval u majitelů panství především
zájem o myslivost a lov divoké zvěře. Původní těžba dřeva byla nepatrná.
Sloužila pouze k nejnutnější potřebě jako palivo a stavební dříví. Až s rozvojem
lesních skláren, pálení popela potřebného k výrobě potaše, šmelcoven, hamrů, vápenek, výroby dřevěného uhlí v milířích, dostává se do popředí zájem hospodaření
a podnikání se dřevem. Svědčí o tom také zavedení funkce lesmistrů a zvláštní lesní
řády. Jako příklad poslouží lesní řád z roku 1574 a později lesní instrukce na opočenském panství.

Během třicetileté války a dlouho po ní byl provoz různých výrobních podniků omezen či zastaven. Tím značně poklesla spotřeba dřeva a lesní porosty měly čas se zotavit, původní pralesní porost opětně rozšířit i do takových míst, která byla zcela vytěžena. Důsledky devastační těžby byly zmírněny a oddáleny až do druhé poloviny 19. století, kdy se znovu objevila nadměrná spotřeba dříví, vyvolaná průmyslovou revolucí. Varovným poučením zůstanou všechny písemné instrukce i činnost lesmistrů na mnoha panstvích, sledující snížení a likvidaci devastačních následků, na které se záhy zapomnělo. Jde například o instrukce pro opočenského lesmistra z r. 1704, vydaný lesní řád z r. 1717, který už stanovil zásady i množství přípustné těžby. V letech 1724 až 1749 bylo vyměřeno opočenské panství a na konci století od roku 1797 do roku 1824 se zpracovávaly i lesní rozbory a byly vedeny porostní mapy.

Devatenácté století však přináší druhou devastační vlnu na lesním porostu. Škody už nikdy nebyly napraveny. Obnovení původních dřevin nedovolily rozsáhlé holoseče a pastviny. Narušené mikroklimatické pomínky způsobily ústup mnohých rostlinných a živočišných druhů. Postupně se rozvinula a převážila jednostranná smrková monokultura. Pouze nepatrné zlomky původních lesních porostů zůstaly zachovány do dnešní podoby.