1.2. Dřevo hluboce oslovovalo člověka v každé době

Na území Čech, Moravy a Slezska nenajdeme významnější a užívanější suroviny než je dřevo, které tak hluboce zasáhlo a ovlivnilo život člověka. Nejen ho oslovilo, ale přímo formovalo jeho charakter a duši. Na druhé straně to byl člověk, který zpětně dal dřevu smysl i jeho tvář. Přinucen těžkými životními podmínkami, obklopen hlubokým a neprostupným lesem se postupně seznamoval s jeho podstatou, vynikajícími vlastnostmi, které zušlechtil a využil ke své potřebě. Srostl s ním, dal mu formu, duši i nový život, vyjádřil v něm svoje potřeby i představy. Některé jsou tak staré, jako sám organizovaný život společnosti.

Už v pravěku se v rámci rodu oddělili jednotlivci, kteří dovedli životně důležité činnosti provádět lépe než ostatní. Dokázali zručněji štípat pazourek, lépe vyrábět nádobí, nářadí, zbraně, zpracovávat a využívat kámen, hlínu či dřevo.

Dřevo bylo pro člověka běžné odedávna. Posloužilo mu jako nářadí k dobývání živobytí, otop k udržení ohně pro obranu života, ale i pro kultovní cíle. Člověk nejdříve prosekal stezky a stezičky, později cesty a celé mýtiny, větve spálil a do jejich popela zasel semena, z kmenů postavil sruby k bydlení a hospodaření. Naučil se ze dřeva zhotovovat předměty, které mu postupně umožnily bydlet, kultivovat jeho potřebu jídla, spánku a nakonec vytvořit i ekonomické a kulturní vztahy k jiným lidem. Člověk vytrvale umocňoval užitou stránku dřeva i jeho nenahraditelnou a nezastupitelnou krásu.

Některá řemesla jsou tak stará jako sám organizovaný život společnosti. Ačkoli se neřídíme důslednou historickou posloupností, vycházíme z obecných dějin, které zaznamenávají vývoj řemesel a jejich postavení v několika základních časových úsecích a uzlových předělech. První období vymezujeme přibližně od 10. století do poloviny 12. století. V něm se odrážely potřeby naturálního hospodářství, které se rozvíjelo v podmínkách uvnitř rodů a rodin a v rámci potřeb vrchnostenských a zeměpanských velkostatků. Druhé období se rozvíjelo od poloviny 12. století do husitské revoluce roku 1420. Jde o vývoj cechovní malovýroby v době rozvoje měst jako privilegovaných středisek speciální výroby, doprovázený vznikem trhů a přeměny starého naturálního hospodářství na hospodářství peněžní.

Třetí období sledujeme od začátku husitské revoluce až do bělohorské porážky v roce 1620. V této době dochází k velkým změnám na poli hospodářském a společenském. Řemeslná výroba dosáhla vrcholu svého rozvoje, ale zároveň spěla nezadržitelně k svému konci (zač. 15. až do 1. pol. 17. století). Čtvrté období sleduje časový úsek od katastrofy na Bílé hoře až k zániku cechů, uspíšeného zavedením nového typu státního hospodaření pod vlivem merkantilismu. V něm dochází k přechodu od cechovní malovýroby k průmyslové velkovýrobě (1620 - 1789). Páté období sleduje výrazný pokles řemeslné výroby a prudký rozvoj strojové velkovýroby ovlivněné průmyslovou revolucí (konec 19. století a období dvou světových válek). Šesté období je charakteristické vznikem vyspělé moderní industriální společnosti, provázené automatizací, využitím atomové energie a bouřlivě se rozvíjející elektroniky (2. polovina 20. století až do současnosti).

zpět