1.2. Nářadí

Ručně pracující bednář si připravil dříví na dužiny a dna štípací sekerou nebo křídlovkou, dužiny strouhal rovnými i křivými pořízy nebo řezáky v obřeznici (strouhací stolici) a líce dužin hobloval obyčejnými i speciálními hoblíky. Zvýšenou péči věnoval dotykovým stranám dužin, které se do roviny hoblovaly mackem (ležákem) a beránkem. Rýhy pro dna se v dužinách z měkkého dřeva upravovaly útorníkem nebo vtěrákem. Rýha pro dno se označovala jako útor nebo outor. Díly, ze kterých se sestavovala dna, se neklížily, ale sbíjely bednářskými hmoždinkami. Okolek se pro úkos do rýhy hobloval brámovníkem.

Zpola hotové nádoby se stahovaly stahovákem, který býval původně dřevěný s provléknutým provazem. Dužiny se dříve ohýbaly za horka přímým ohněm hořících hoblovaček. Tato práce se obyčejně odbývala na dvoře za stálého kropení dýh. Později se před ohýbáním dýhy vařily nebo rozpařovaly v uzavřených plechových nádobách. Obruče z prutů se nasekávaly a štípaly sekáčkem a přiřezávaly stroužkem. Konce se spojovaly provléknutím „na zámek“.

Malé sudy, soudky, jmenovitě i „bečky“ a někdy pro tento účel „prostice“ sloužily k přepravě soli, zejména vodní přepravou. Vešlo se do nich okolo 80 kg soli, vlastní bečka vážila asi 7 kg. Byly staženy březovými obručemi. Železné rozleptávala sůl a byly ke všemu i levnější.

S dřevěnými obručemi, kde nehrozila agresivní koroze se ustalo. Plně je zastoupily obruče železné, měděné i mosazné. Kovové se přisekávaly na potřebnou míru sekáčkem, probíjely průbojníkem a spojovaly nýtky na zvláštní kovadlince. Kovové obruče se natahovaly na nádobu a pobíjely se paličkou pomocí sedlíku.

Výpustní otvor se předvrtával hemerejzem a řezal prohlubníkem. Podobným způsobem se upravovala i ucha džberů, konví a putýnek. Konečná úprava hotových nádob se prováděla škrabáním i strouháním pomocí křiváků a skoblí nebo hoblováním stěn. Jako pomocné nářadí sloužila bednářům kružidla, míry všeho druhu, sudoměry, páky na zátky a jiné.