1.2. Od skříňových betlémů k pohyblivým figurám

Jesličkové skříně z období gotiky a renesance, které představovaly v obraze i řezbě velká strnulá zobrazení Kristova narození, zůstávaly rok co rok trvale vystaveny jako stálá součást kostelního interiéru. S nástupem raného baroka se tyto jesličkové skříně začínají měnit v celky sestavené z jednotlivých, většinou oblékaných figur v životní velikosti, které se v kostelech vystavovaly pouze ve vánočním období. Volná pohyblivost už umožňovala jejich variabilní seskupení do scenérií, které měly představovat příběh Narození Páně od adventu až po Hromnice. Tuto nápadnou paralelu s vánočními hrami divadlo milující baroko uvítalo.

Se zvyšujícími se nároky na nádheru nových betlémů se už od počátku 18. století měnily již skutečné betlémy ve velké celky s rozměrnými kulisami. V kostele často zaplňovaly celou absidu. Naskýtala se příležitost k uplatnění umělecké tvorby četným malířům, architektům a především řezbářům. Především bohaté kláštery všech řádů se v nádheře svých betlémů předháněly. Jak přibývalo nádhery v kostelech, v kaplích aristokratických sídel a v příbytcích vysokého duchovenstva, začaly se pyšnit skvosty. Jesličkové figury se začaly zlatit, stříbřit, doplňovat drahokamy. V té době se zvyšuje očividně nejen nádhera jednotlivých figur, ale i celých skupin a celé scenérie. Prosté klanění králů se proměňuje v pompézní průvod plný orientální nádhery s množstvím služebníků. V českých betlémech se zdůrazňuje především figurální složka. Výraznější kulisy architektonické či přírodní zatím chybějí. V některých betlémech se uplatňuje do té doby nevídaná technická dovednost, dřevěný skelet figur ve velikosti lidského těla. Je konstruován tak, aby se ruce, nohy a hlava figury mohly různě pohybovat a otáčet pomoci vsazených kloubů. Hlava a prsty u rukou a nohou byly vymodelovány a celá figura byla oděna oděvem podle tehdejší módy. Pohyb dodával figurám zdání životnosti.

Hrudní část trupu je anatomicky dobře modelována z jednoho kusu dřeva a je spojena s končetinami pomocí kulovitých kloubů, které zapadají do obloukovitých jamek na konci dřevěných tyčí představující jednotlivé díly horních a dolních končetin. Klouby a ruce i nohy jsou fixovány dřevěnými hřeby a dají se nastavit takřka do libovolné polohy, takže figura může stát i sedět v různých polohách. Kromě trupu jsou modelovány jen ruce a prsty. U jedné figury jsou obě ruce vyřezány jako pravičky. Na trup bylo možno nasadit libovolnou hlavu.

Vzácný doklad tohoto typu betlému je v kostele sv. Víta v Kostelci nad Labem. Velikost a konstrukce skeletu, modelace obličejů a způsob řezbářského opracování hrudi, nasvědčují, že letopočet 1670, který je vyřezán na křídle dveří uzavírajících tyto jesle, bude pravděpodobně rokem instalace jeslí v kosteleckém chrámu. Je také možné, že tento vzácný soubor byl do Kostelce nad Labem darován z kapitulního děkanského kostela sv. Václava ze Staré Boleslavi.

Mezi nejstarší skříňové betlémy české provenience z 18. století patří betlém z bývalého kapuciánského kostela v Opočně pod Orlickými horami. Nepatrné torzo figur od profesionálního řezbáře se zachovalo z kláštera na Hoře Matky Boží v Hedeči u Králík. V ambitech hedečského kláštera je umístěn skříňový betlém se souborem starých králických figur, doplněný figurkami posledního absolventa králické řezbářské školy A. Schwarzera