1.2. Sekernické nářadí

Protože sekerníci pracovali takřka výhradně se dřevem, užívali velmi obdobného nářadí a náčiní jako tesaři či truhláři. Základním pracovním nástrojem byla vzpomínaná sekera. Používali celou škálu různých druhů seker - širočiny, teslice, hlavatky, pobíječky, dlabačky, odkalovačky a jiné. Typická sekernická sekerka měla topůrko zahnuté do jedné strany podle toho, zda byl sekerník levák či pravák. Dále používali rámové či obloukové pily, na řezání velkých kusů pak velké dvouruční pily. Rovněž pracovali s rovnými i oblými pořízy. K vrtání velkého množství otvorů, které jejich výrobky měly, potřebovali celou sadu nebozezů nejrozličnějších tvarů a velikostí. K dokončování práce využívali hoblíky s noži různých tvarů, hrubých či hladících. Mezi nezbytné pomocníky náležela různá dláta - rovná, půlkulatá, kosá nebo „štychovací“. Do jeho výbavy patřily také sady paliček a kladívek, rozličných hmotností a velikostí. Používali je k pobíjení či zatloukání palců, kolíčků apod.

Na rozdíl od jiných profesí, sekerníci potřebovali hned několik měřících pomůcek. Především to byly sady kružidel, úhelníky a různé rovné míry, různé šablony a formy, kolíky, brousky či želízka. „Virgule“ mu pomáhala při značení obrysů, „kročky“ k rozměřování palců. „Píka“ byla delší lať s jedním pohyblivým a druhým pevným hrotem. K rozměření vodního a palečního kola nebo pastorku používali sekerníci virguli, kružidlo, píku, „motýl a loukoměr“.

Každý sekerník měl kromě toho ještě několik vlastních speciálních pomůcek, které mu usnadňovaly práci a patřily k jeho výrobním tajemstvím. Svoje nářadí pečlivě střežil a vozil s sebou na jednotlivé zakázky. Drobnější nosil na zádech v ruksaku nebo je ukládal do dřevěné speciálně upravené staré vojenské truhly, kterou převážel na trakaři. Jen pilky měl zavěšeny přes rameno, větší a rozměrnější nářadí mu třeba mlynář nechal odvézt koňským povozem.