1.2. Stavební umělci

Tesařská rukodělná práce se svou škálou výrobních zkušeností i s účelovou a technickou představivostí sehrála významnou úlohu. Tesaři s použitím sekery a pily dokázali svoje mistrovství nejen při budování hradišť, fortifikací, komunikací a mostů, při stavbě dvorců, kostelů, příbytků, ale i při výrobě hrubého nábytku. Tesařskou práci nacházíme na hradištích, na pozdějších knížecích dvorech, ve vznikajících městech, velmožských dvorech i vesnicích. S rostoucími požadavky feudálních dvorů, hradů i měst se tesařská práce postupně rozvíjela a zkvalitňovala, zároveň se specializovalo a zkvalitňovalo nářadí.

 Tesaři jsou představitelé nejen nejstaršího dřevařského řemesla, ale zároveň mnozí z nich významně zastupují stavební umělce. Pod jejich rukama a širočinama se často zrodila nádherná výtvarná stavební díla. Zručně opracovávali dřevo, ze kterého stavěli sruby, zvonice, mlýny, mosty, dělali krovy, prkenné lomenice, často zdobené řezbami. Bylo-li třeba, roubili celé domy, chalupy, z trámů zhotovovali rozmanité objekty, ale i náročné stroje a zařízení, jako byly mohutné praky na kamenné koule, složité zvedací stroje a mechanismy. Tesaři dělali také podlahy, dřevěné schody i zedníkům lešení.

Tesař byl v minulosti často jediným odborníkem na stavbě dřevěného domu, byl nepostradatelný. Musel umět dobře kreslit a počítat, mít odhad, cit pro tvary, znalosti o nejvhodnějších materiálech, musel být také fyzicky zdatný. Kmeny se otesávaly ručně, pracovalo se pod širým nebem, většinou ve výškách. Často byl vystaven větru, zimě nebo horku. Jen kvůli velikosti trámů potřeboval mnoho tovaryšů a pomocníků. O tesaři Mikuláši bylo zaznamenáno, že dělal v r. 1451 v Praze radní světnici novoměstskou „krásným dílem“.

K sestavování dřevěných stavebních konstrukcí nebo jejich zpevňování tesaři důsledně využívali čepu, dlabu a plátu. Dřevěné čepy si prioritu udržely několik století ve městě i na venkově. Teprve až později začali používat železné kované hřeby - „krováky“ nebo zahnuté „kramle“.

Dřevěné městské i vesnické domy v 18. a 19. století stále převažovaly nad kamennými. Nové stavby, údržby i přestavby stále vyvolávaly značnou poptávku po tesařské profesi. Mzda za den se platila obyčejně v rámci stavebních řemesel. Zároveň se rozlišoval čas letní, který se počítal od svatého Řehoře až do sv. Václava a čas zimní po sv. Václavovi. V roce 1482 uzavřela tři pražská města se stavebními řemeslníky dohodu, že „ke stravě, která měla však býti jen k snídani a k svačině, tedy jen dvakrát denně, a v postě dokonce jen oběd, tedy jednou denně, jest platiti v létě tovaryši parléři 4,5 groše míšeňského denně, dospělému tovaryši kamenickému a tesákovi, i tesařskému tovaryši 2 groše české čili 4 míšeňské, tovaryši pokrývačskému a zednickému jen 3 groše, mládkovi tesařskému a zednickému 2,5 groše míšeňské, mistru tesaři kamenickému, mistru „hutnímu“ i pokrývačskému mistrovi jen 5 grošů míšeňských ... V zimě bylo platiti všem o groš méně. Chtěl-li tovaryš býti beze stravy, dostal o groš míšeňský víc ...“

Také mzdy tovaryšů ve stavebních oborech byly poměrně lepší než týdenní mzdy řemeslníků ostatních. Kamenický tovaryš vydělal za dva dny tolik, co krejčovský tovaryš za týden. Pořídil-li krejčovský tovaryš za týden mzdy 11 liber masa, mohl tovaryš kamenický za šest dní koupiti 28 liber masa. V Kutné Hoře mistr zedník dle sazby r. 1490 měl bráti 3 groše české za den, pomahač dva groše. Ceny v sousedních zemích (v Dolních Rakousích, Sasích) se nelišily, ale u nás bylo dráže.

Tesaři při stavbě vysokých gotických střech na městských domech mívali nezastupitelnou úlohu. Celé „lesy“ (klády) nanosili a uměle svazovali na krovy. Samostatně si vedli při stavbě dřevěných věží, které se ve větším počtu a v malebných gotických formách zachovaly v Čechách, hlavně na Slánsku a Rakovnicku.

Litoměřičtí v roce 1513 uzavřeli smlouvu s plzeňským tesařem Jiříkem, aby jim udělal pro zvony věž, vázanou k devíti sloupům po 14 cyklech na každé straně. K tomu se měl krov zvýšit něco nad 30 loket, postavit břevnová světnička pro ponocné a do věže se počítalo se zhotovením točitých schodů nebo dřevěným šnekem.

Tesaři ve městech stavěli dřevěné krámy a „jistebky“ v domech nebo jizbice, podle jejich potřeby. Pražský tesař Kapoun r. 1533 postavil komusi světnici novou, jednu hranici, proti ní druhou a nad ní krov, podlahu a ve světnici lavice, a „tak vše, co k tomu náleží“ za 19 kop českých grošů. Roku 1521 odkázala nějaká vdova 5 kop, aby za ně udělána byla „cirkvička“ k sedání chudých proti faře sv. Tomáše na Malé Straně. I taková „cirkvička“ byla prací tesařskou.