1.3.1. Komediantské divadelní tlupy v 16. století

Téměř po celé Evropě kočovaly od 16. století komediantské divadelní tlupy, které hrály jazykem země, z níž pocházely. V Čechách to byly anglické a italské skupiny, později se uplatnily německé. Šlo o činoherní představení, pantomimy, akrobatická vystoupení i představení loutková.

Teprve po třicetileté válce (tj. po roce 1648) jsou zprávy o činnosti komediantských skupin častější, s přesnějším určením produkce jako představení s loutkami nebo „mechanickými figurami“. Repertoár loutkových produkcí se mnoho nelišil od divadla se živými herci. Činoherní hry pro loutkové divadlo byly zkracovány a značně zjednodušovány. Psané divadelní texty se nezachovaly, protože ve skutečnosti neexistovaly. Kočovní herci většinou neuměli číst ani psát. Znalost her se udržovala jen ústním podáním z generace na generaci. Společenské postavení loutkářů bylo velmi nízké, úřady je většinou pokládaly za nežádoucí příživníky, lenochy a vagabundy, proti kterým byly vydány zvláštní omezující dekrety a předpisy.

Cizí marionetáři působili hlavně v Praze a některých větších městech. Pro své produkce si zpravidla dávali postavit od budařů zvláštní dřevěné boudy - kotce. Loutkáři se stávají kočovnými živnostníky a často také, zejména v letním období, provozují i jiné pouťové atrakce, jako provazochodectví a akrobacii. Vedle loutkového divadla vlastní mnohdy střelnici, panoptikum, zvěřinec nebo kolotoč. V druhé polovině 18. století dochází k postupnému přesunu loutkářů z měst na venkov, kde publikum jejich představení srdečně přijímalo.