1.5. Křivořezání na Křivoklátu (1996 - 2006)

Jde o pracovní setkání lidí milujících a obdivujících dřevo jako materiál. Řezbářské sympozium se koná každoročně na nádvoří kouzelného hradu Křivoklát s poetickým názvem Křivořezání.

Název vznikl složením místa konání a vlastní činnosti účastníků setkání. Libor Daenemark za podpory profesora Zdeňka Brůžka a výtvarnice Věry Vejsové založil v polovině 90. let 20. století novou tradici tvůrčího dialogu. Nejdříve pozval všechny známé řezbáře. V srpnu 1996 vznikl první ročník, a od té doby každoročně Křivořezání pokračuje. Prvního ročníku se zúčastnilo třináct řezbářů, na čtvrtý přijelo už sedmdesát pět zájemců z celého světa. Po celý týden amatérští i profesionální řezbáři intenzivně tvoří v prostředí hradu, opředeného pohádkovými bytostmi a strašidly z dávné minulosti, ale i z nedávné současnosti. Své představy vdechují do dřeva, aby oživili jedinečné křivoklátské bytosti. Už několik desítek řezbářů dostalo příležitost k nádhernému tvůrčímu setkání. Tak přišla na svět nová Bílá paní, Bába pytlačka, Korbíl tříprstý, Dveřník, Dlátožrout rezavý, Dlátokaz, Stromová žena, Uchechtaný upír, Šílená průvodkyně, Ohnivec, Převozník, Křivoklátský rytíř, Mnich magnus, Voklobák, Kat, Rybonoh pětiocasý a řada dalších. Všechny tyto dřevořezby vytváří výstavní kolekci, která je umístěna na hradě Křivoklátu.

Pavel Klabouch, jako jeden z účastníků setkání na Křivoklátě, hledá v závěru publikace Křivořezání odpověď každého účastníka sympozia. Knížka je jakousi přehlídkou tvorby prvních čtyř ročníků (1996 - 1999).

„… Jde o krásný pocit člověka, který dokáže vystoupit z davu, udělat něco výjimečného, splnit si svůj sen, předvést druhým svou šikovnost, pochlubit se tím, co umí. A být zdravě hrdý. Je za tím samozřejmě trochu exhibicionismu a ješitnosti, ale takovému exhibicionismu a ješitnosti stokrát sláva.“