2. Obraz české krajiny a jeho změny

Součástí obrazu nádherné plastické a košaté krajiny jsou kromě souvislých lesních ploch táhlé pahorky s temeny zarostlými nepříliš hlubokým lesem, tu a tam remízek, na úpatí malebná políčka, občas stříbrná plocha rybníčku orámovaného rákosím, kamenná boží muka, dřevěná zvonička nebo barokní věž venkovského kostelíka. Obrázek typické malebné české krajiny, umocněný barevným kolorytem Ladových ilustrací. V našich představách se pomyslný praotec Čech prodíral hlu¬bokým pralesem na horu Říp. Cestu si však nemusel prosekávat jen lesem. První pastviny v české nížině vznikaly dřív než vůbec stačila zarůst souvislým lesem. Hora Říp byla většinou holá stejně jako krajina pod ní. Nynější les na jejím vrcholu byl vysázen teprve na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Výraznější zásahy do původně souvislých lesních porostů na našem území se totiž začaly datovat už v mladší době kamenné. Pastevectví a později pěstování plodin vyžadovalo stále více prostoru. Les však sloužil zároveň i jako zdroj surovin, a tak začala vznikat dnešní mozaika drobných lesních celků. Například krajina dolního Poohří se už od doby bronzové příliš nezměnila. Jinde se však vývoj nezastavil. Středověk lze bez nadsázky nazvat dobou dřevěnou. Kovy byly drahé, dřevo bylo proto potřeba v podstatě na všechno. Kácení lesů dosahovalo největšího rozsahu za vrcholného přemyslovského státu.

Prosadily se k nám nové principy ekonomiky, původem antické, kdy dochází k zakládání měst a získávání peněz ze zemědělské výroby. Pole a pastviny potřebovaly nový a nový prostor, který vznikal na úkor lesů. V této době se začíná projevovat také silná eroze, hlavně pod vlivem intenzifikace zemědělství. Nivy velkých řek mají od té doby mocné hlinité náplavy a pravidelné povodně. Také komáří bažiny, které jsou dodnes na jižní Moravě, se datují z této doby.